Je zvláštní, jak Čechy fascinuje slovo zadarmo. Rádi zapomínají, že všechno má svou cenu. Zdravotnictví není zadarmo, financuje se ze zdravotního pojištění placeného z našich daní a navíc z kapitoly ministerstva zdravotnictví, což je ročně více než 20 miliard Kč. Totéž platí i o sociálních službách. Školství také není zadarmo, platí ho zřizovatelé, tedy převážně obce a kraje, co opět žijí z našich daní. Veřejná doprava sice zadarmo není, ale jízdné její provoz plně neuhradí. Opět tu fungují dotace státu či samospráv. Slevy na jízdném znamenají, že je potřeba více dotovat. Hasiči rozvážejí na pokyn státu všechno možné: respirátory, očkovací látky, testy do škol. Je to zadarmo? Mají rozhodně vyšší platy než běžní kurýři a jejich auta mnohonásobně vyšší hodnotu než klasické dodávky. Je zřejmě lhostejné, že se hasičská auta opotřebí a že hasiči chybí tam, kdy by být měli – tedy u požárů. Ale ministerští úředníci si mnou ruce – pro ně je to zadarmo!
Je třeba oprášit polozapomenuté rčení, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli pořizovat levné věci. Proč? Protože jsou vyblokovány tržní principy. Důležitější než efektivita je osobní vazba na ty, co o dotacích rozhodují. Zejména levice vykřikuje, že nedopustí „privatizaci“ veřejných služeb, a úmyslně tají, že většina poskytovatelů těchto služeb jsou soukromoprávní subjekty. Několik nemocnic a vysokých škol je státních, ale zbytek zřizuje samospráva nebo neziskové organizace. A samospráva opravdu není stát, i když to mnoha lidem splývá.
Češi jsou také přeborníky v nákupech na slevových akcích. Mnozí porovnávají slevové letáky a jsou ochotni strávit půl dne přejížděním z obchodu do obchodu, jen aby ušetřili pár korun. Zapomínají, že v tu dobu si mohli mnohem více vydělat nebo si aspoň kvalitně odpočinout. Jsou ochotni stát dlouhé fronty, jen aby získali ve slevě něco, co možná ani nepotřebují. V televizi je ¾ reklam na slevy, zejména potravin a oblečení. Kvalita je v těchto spotech zcela opomenuta. Také banky lákají na vedení účtu zdarma, ale bankovní úředníci zadarmo nepracují. Banka to zákazníkům strhne jinak, méně nápadným způsobem.
Na podobném principu fungují i populistické předvolební kampaně: „To a to vám zařídíme zadarmo, nebo aspoň s výraznou slevou!“ Zapomínají dodat, že zbytek zaplatí všichni, i ti, kteří daný veřejný statek vůbec nepotřebují. Populisté tak zneužívají nízké ekonomické gramotnosti běžných občanů. Zodpovědný politik by měl mluvit o tom, kolik stojí den pobytu v domově důchodců, v nemocnici či ve škole a jak zařídí, aby tyto náklady klesly bez snížení jejich kvality. Jde to odstraněním zbytečné byrokracie, racionalizací systému financování nebo snížením mnohdy neefektivních či netransparentních dotací. Pak by mohla klesnout i daňová zátěž obyvatelstva, ve které zabíráme nejvyšší příčky v mezinárodním srovnání.
A tady se dostávám k základní otázce, kterou si málokdo položí: Kolik stojí hodina mého času? Při průměrné čisté mzdě si zaměstnanec vydělá cca 150 Kč a zaplatí na daních 27 Kč za hodinu práce. Cokoliv si za tyto prostředky občan pořídí, je navíc zatíženo dalšími daněmi (DPH, spotřební daň), takže tímto vlastně přispívá na všechno, co je „zadarmo“. To se netýká jen zaměstnanců, ale i podnikatelů, důchodců a dětí. Je bezplatné testování na covid-19 dobrou, nebo špatnou zprávou? Pro neočkované dobrou, pro ostatní špatnou. To samé lze říct o slevách jízdného pro studenty a seniory, o školách zadarmo i pro ty studenty, kteří začnou několik VŠ a žádnou nedokončí. Je mnohem efektivnější zajistit všem důstojné příjmy, než lákat ty nízkopříjmové na všemožné slevy. Do sociální pasti padá stále více lidí, zejména kvůli rychlé inflaci a vysokým, hlavně nepřímým, daním. Za obojí může neefektivní řízení státu včetně velké byrokracie. Je samozřejmě správné, že se sociálními dávkami podporují ti, kteří by růst životních nákladů sami nezvládli. To však zaměstnává stále více úředníků, kteří rozhodně zadarmo nejsou… Čím více toho politici naslibují, tím více musí občané také ze svých daní zaplatit. Mějme to na paměti, až půjdeme k volbám!
Ing. Martina Berdychová, předsedkyně ANNO ČR
