Vážení přátelé, považujeme za nezbytné vyjádřit se k výročí 17. listopadu, protože právě sametová revoluce umožnila rozvoj občanské společnosti. Letos je to ale extrémně těžké. Máme tady pandemii, která mnohé myšlenky přehluší. Veřejný prostor se věnuje výhradně covidu-19 a jiné palčivé problémy se moc neřeší. Malé firmy, živnostníci a neziskovky bojují o finanční přežití. Rodiny s dětmi jsou zahlceny starostmi o domácí výuku a výpadky příjmů. Pro někoho jsou to starosti přízemní, ale pro reálný život naprosto podstatné. Kam zmizely ideje, vize a celospolečenské postoje? Převálcovaly je strach a lži, šířené jak vládou, tak mnohými médii. Kam zmizelo vnímání morálky, etiky a elementární slušnosti? Na nějaké oslavy opravdu není nálada. Jako v Půlnočním království máme zákaz zpěvu a proradní rádci nemohoucího prezidenta nám vládnou na Hradě.
„Pandemie je v celé Evropě,“ zní lapidární odpověď každého z ministrů v reakci na přijímaná zmatečná a nelogická opatření. Jenže nelze zaměňovat příčiny a následky. Každý stát přijímá s větším či menším úspěchem své vlastní kroky. Ale neznám evropskou zemi, která by pandemie zneužívala k podpoře velkých korporátů a koncernů a přitom dusila ty malé a bezbranné. Pod pokličkou nouzového stavu se vláda snaží schválit zákony, které by omezily naši svobodu, nezávislost justice a rovné podmínky hospodářské soutěže. Chlubí se asi 50 programy na podporu těch, které zasáhla protiepidemická opatření, ale nastaví je tak rafinovaně s patřičnou náloží byrokracie, že na ně málokdo dosáhne. Mobilizuje všechny kontrolory. Do omrzení opakuje jediný recept na krizi, tedy že je nutno se z ní proinvestovat. Velké investice jsou ale jen na papíře a jejich realizace je v nedohlednu. Skutečnou vládní strategií je se z krize prolhat. Ministři chrlí informace, říkají každý něco jiného, ba i mnohý ministr popře během týdne sám sebe. Data se pokud možno tutlají. Naštěstí přestává fungovat masivní profesionální marketing, protože dopady současného stavu pociťuje každý občan osobně.
Co je na současné krizi pozitivní? Donutila spoustu lidí zvládnout nástroje online komunikace. Velké firmy zjistily, že nepotřebují obří kancelářské budovy v centru města, což způsobilo jeho vylidnění a umrtvení v mimopracovní době. Je naděje, že se do center měst vrátí byty a krize přispěje ke zmírnění jejich nehorázných cen. Rodiny jsou více spolu, mají na sebe čas. Možná skončí i nesmyslné návaly turistů ve stylu starého dobrého filmu „Jestliže je úterý, musíme být v Belgii“. Jsme rádi, že jezdí, ale nemusí být přece každý den v jiném městě nebo dokonce v jiné zemi. Dojde ke zdražení přepravy, takže potravina dovážená z opačné strany zeměkoule se stane skutečným luxusem. Plány na budování dalších letištních ranvejí, kamionových terminálů a turistických resortů ztratí svou ekonomickou rentabilitu. Ochrana životního prostředí nebude v protikladu, ale v souladu s ekonomickými strategiemi. Lidé si začnou vážit toho, že mohou být spolu. Přestanou se honit za maximálním ziskem a uvědomí si, že opravdu nelze všechno koupit.
Vyvstala tak správná atmosféra, aby i občanská společnost nabrala nový dech. Už teď pracuje spousta lidí jako dobrovolníci. Jistě se budou chtít angažovat ve společensky prospěšných činnostech i v době, kdy už nebudou v nemocnicích a sociálních službách potřební. Každá rozumná vláda bude na cestě z ekonomické krize podporovat střední stav a neziskový sektor. Změna nastane, až bude všem opravdu hodně zle. Ten čas se blíží, protože po krizi pandemické nastane krize ekonomická.
K oslavě dnešního výročí uvádíme proto 3 citáty Václava Havla:
„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“
„Mezi intencemi post-totalitního systému a intencemi života zeje propast: zatímco život směřuje k pluralitě, k pestrobarevnosti, k nezávislé sebekonstituci a sebeorganizaci, prostě k naplnění své svobody, post-totalitní systém vyžaduje naopak monolitičnost, uniformitu, disciplínu.“
„Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.“
(Zdroj: https://citaty.net/autori/vaclav-havel/)
Martina Berdychová, předsedkyně ANNO ČR
